Horobál Frenštát

22. 2. 2020	Protože jedním z největších přání Doubravky po absolvování tanečních bylo, jít na nějaký skutečný plaes, pořídil jsem hned, jak jsem se o něm dozvěděl, lístky na Horobál ve Frenštátě. Neobvyklý ples s horolezeckou tématikou sliboval příjemný zážitek a hlavně celý večer a noc s Doubí.
Po cestě jsme ve frenštátském knihkupectví našli za sklem sběratelské vydání 12 plakátů s komiksy Rychlých šípů. Potěšilo nás, že Foglar stále žije. Na plese jsem nebyl asi tak 15 let. Takže jsem si s výstrojí dával záležet skoro stejně jako Doubravka. Po celodenních přednáškách z cest ožil hlavní sál frenštátského kina živou hudbou. Mé taneční schopnosti jsou přinejmenším diskutabilní, o to zajímavější však byly doprovodné soutěže a vystoupení. Nakonec jsme se taky chopili prodeje lístků do tomboly. Soutěže spočívaly mimo jiné ve šplhu po laně, potápění hlavy do vody a práci s míčem. Všechny peníze, které jsme vydělali, jsme zase investovali do lístků tomboly. Nakonec jsme vyhráli jednu zajímavou knížku (setkání se smrtí), pár nesmyslných starých map (ty jsme dali do knihobudky) a jednu příjemnou červenou mikinu. Trošku nás na Horobále zklamal výběr hudby. Oba jsme čekali víc klasických tanců než ploužáků a moderní skákací hudby. Unavení a šťastní jsme přespali v pronajatém pokoji místního internátu, odkud jsem ráno zachytil tenhkle romantický východ slunce nad Radhoštěm. V neděli jsme se rozhodli pro pěknou procházku do Kopřivnice po žluté značce kolem Janíčkova vrchu. Chřipka na mě znovu zaútočila, cítil jsem, že horečka znovu přichází. Na zpáteční cestě mně ještě Doubí ukázala Travertinovou kaskádu v Tiché. Voda z pramene Apolenky tu vyvěrá s vysokým obsahem vápence, který se usazuje podél potůčku a vznikají tak zvláštní hřebenovité tvary. Loučím se s přírodní rezervací, záhy také s Doubí a mířím přes Ostravu a pendolinem do Olomouce. Přitom dostávám tak silné záchvaty horečky, že málem nedojedu domů. Uzdravit se mně bude trvat ještě pár dní. Tentokrát bez plesů.

Komentáře: